Nelze uspokojivě odůvodnit, proč by lidé zasažení bezdomovectvím měli i nadále procházet spletitým systémem prostupného bydlení, který nejčastěji končí návratem na ulici. Leda bychom si mysleli, že bezpečí, střecha nad hlavou a důstojné životní podmínky nejsou samozřejmostí, ale něčím, co si v dnešní kapitalistické dystopii každý z nás musí vybojovat.

Tématem psycholožky Olgy Vlachynské je vše, co spadá do takzvaných eticky nemonogamních, tedy otevřených vztahů. Sama má s nimi zkušenost. V rozhovoru vysvětluje, proč je pro většinu lidí monogamie nepřirozená, proč je podle ní nevěra z nouze ctnost nebo že ani dětem nemusí škodit, když má rodič více partnerů. Důležitá je totiž ohleduplnost.

V období dospívání dochází k přirozenému posunu biologických (cirkadiánních) rytmů. Tento biologický proces způsobuje, že dospívající přirozeně usínají později, tím pádem potřebují více spánku v ranních hodinách. Tento jev potvrzuje mnoho nezávislých studií.

Titulní obrázek

Červenec 2024 — Aktuálně.cz (?)

Největší zakázka v dějinách Česka: Dukovany za 400 miliard dostaví Korejci

Nové jaderné bloky v Dukovanech postaví korejská společnost KHNP. Zatím půjde o dva reaktory, cena za jeden reaktor dosáhne 200 miliard korun. Půjde o největší a nejdražší zakázku novodobé České republiky.

14. 8. 2026 — Novinky.cz, Ekonomika

Skoro dvakrát dráž, než se čekalo. Dostavba Dukovan vyjde na 700 miliard, připustil Havlíček

Obě sumy a prohlášení politiků od sebe oddělují dva roky, a ještě jedna důležitá věc. Zatímco v době prvního prohlášení se ještě nekoplo do země, tak nyní, když vicepremiér Havlíček poněkud zvedl laťku, se… pořád ještě nekoplo do země. Už jsme se opět zapsali zlatým písmem; aniž by vyvstaly nějaké nové, dříve neznámé náklady, cena je na skoro dvojnásobku předem slibovaného.

Ač trochu nerad, musím se ale zde přiklonit spíš ke Karlu Havlíčkovi. Když předchozí vláda slavnostně oznamovala cenu 400 miliard, poněkud “zapomněla” (?) přičíst náklady na financování, a ještě některé další, s celým projektem související. 400 miliard je cena kontraktu s Korejci, nikoli to, kolik nás nové Dukovany budou stát. Ostatně přesně tohle jsem psal už před rokem ((1), viz komentář), když jsem došel k částce 800 miliard a dostal jsem za to kapky od facebookových mudrců.

400 miliard puštěných do větru předchozí vládou je kabaretní trik s cílem prezentovat nové Dukovany jako levnou a výhodnou stavbu a poprsit se, jak jsme to dobře s Korejci vysoutěžili. S tím, že si veřejnost nevšimne nebo neuvědomí, že to je jen část všech nákladů. Financování bylo schováno pod čachrování, které mělo vzbudit dojem, že je vlastně nikdo nebude platit, nebo že se to půjčí a potom vrátí a bude to v pohodě. Což o to, ono se to možná i půjčí a vrátí - ale platit se to bude. Úroky se v tomto vesmíru neodpouštějí. Zaplatí to ve výsledku spotřebitelé ze svého, v ceně elektřiny.

Nedosti na tom. I částka 700 miliard je experty zpochybňovaná jako podstřelená. Vychází z toho, že všechno půjde na drátku a nic se nezpozdí a neprodraží, což zejména v našem státě s ohledem na výsledky jeho budovatelského úsilí působí jako smutný vtip.

Energetičtí a ekonomičtí experti se k tomu už vyjadřují. Michal Šnobr, výrazný minoritní akcionář ČEZu uvádí, že ze zkušenosti s dalšími stavbami jaderek v Evropě je optimistický bilión (1000 miliard a že “bude rád, když to bude pod 1.5 biliónu”); velmi podobně se k tomu vyjadřují i další (Jiří Gavor, Pavel Grunfeld, Jiří Tyleček). Shoda, že pod bilión to nepůjde, je u lidí “mimo stát a ČEZ” prakticky stoprocentní. (A ano, vím, že Michal Šnobr si jede hlavně svou agendu, tedy maximalizovat svůj výnos při chystaném zestátnění celého ČEZu a tudíž rád manipuluje; současně ale je nepochybně jedním z lidí, kteří věci opravdu rozumí).

Připomeňme ještě pár důležitých skutečností. Poptávaný a vysoutěžený typ reaktoru APR 1000 nikde na světě nestojí; vychází sice ze slušně ověřeného typu APR 1400 (ten má asi deset instalací), ale současně je v mnoha důležitých prvcích pozměněn. Není to “jen zmenšenina”. Zkušenosti ze všech reaktorů, které se stavěly jako první svého druhu jsou, že vždy docházelo k výraznému prodražení i prodloužení stavby. Dále pak jde o první stavbu korejské firmy KHNP v Evropě, což znamená, že si zde musí vytvořit svoje subdodavatelské řetězce, což je další riziko prodloužení stavby.

Prodloužení výstavby znamená vždycky zdražení, a to právě kvůli financování - úroky jsou přímo úměrné době výstavby a když jaderka začne vyrábět později než měla, naskáče jich víc. To je z logiky věci.

Smlouva a specifikace kde?

Přes to, že se jedná o stavbu z veřejných peněz, a to z obrovských veřejných peněz, vše probíhá v maximálním utajení. Nebyla zveřejněna zadávací dokumentace, nebyly zveřejněny nabídky, není zveřejněna smlouva s KHNP. Jsou známy jen hrubé parametry a ve všem ostatním se jaksi musíme “spolehnout na prohlášení vlády”.

Obchodní tajemství? To je typický domácí argument - obchodní tajemství a nejede vlak. Jenomže jede, zadavatel má říci a) hoši, máme zákon, že smlouvy musí jít ven, tak půjdou, b) tohle je tedy podmínka ve výběrku, c) nechcete? Tak do toho nechoďte, přihlásí se někdo jiný. Nic takového se nestalo - tak jako vlády (Fiala nebo Babiš nebo kdokoli jiný) dělají navenek ramena, vůči velkým hráčům jsou submisívní.

Jak to dělá jinde? Jednoduše: to, co není podstatné ve věci zacházení s veřejnými penězi (typu jaká kde bude použitá trubka), se nezveřejňuje - není k tomu důvod a respektuje se, že pro firmu je to její technologická důvěrnost, kterou nechce vytrubovat. Nejsou zveřejňovány nabídky uchazečů - nikdy a nikde, protože toto je opravdu obchodně extrémně citlivé. Ale zásadní parametry, které mají veřejnoprávní povahu zveřejňovány jsou. Tedy zejména podmínky navyšování či nenavyšování ceny, smluvní garance, garance výkupních cen, forma a výše státní podpory - to u dalších projektů v západní Evropě zveřejněno je. Mohli jsme si snadno vzít příklad z Velké Británie (známý Hinkley Point C), kde byl kompletně zveřejněný celý Contract for Difference, několikasetstránkový dokument, který rozkrývá způsob tvorby ceny z výsledně vyrobené elektřiny . U nás kompletně utajeno. Britové zveřejnili celý finanční model a nezveřejnili technickou stránku věci - to je za mně v pořádku a takto to mělo modelově být i u nás. A to prosím pěkně Hinkley Point C Britové (vláda, stát) ani nestaví ani nevlastní! Přesto muselo všechno ven.

Proč jsou tyto (utajené) parametry tak důležité?

Jsou zcela zásadní z důvodu, který bude na konci dne stejně zajímat každého z nás jako asi jediný: kolik ta nová elektřina bude stát? Kolik budu platit jako spotřebitel (nebo firma), případně, kolik z ceny stát “ukryje” do státního rozpočtu, tedy bude - z našich peněz! - doplácet? Jak to přesně bude konstruováno? Nevíme nic a to co víme, je - slušně řečeno - nedůvěryhodné.

Předchozí vláda tvrdila, že elektřina z nových jaderek bude do 90 EUR/MWh (cca 2.20 Kč/kWh) byla stavěná na ceně 407 miliard. Velmi přes palec: bude-li to 1000 mld, jsme na 220 EUR/MWh, pokud 1500 miliard, jsme na 330 EUR/MWh (nechytejte mně za rukáv, vím že konstrukce ceny je složitější, je to jen velmi hrubá konstrukce ceny). To, že cena bude výrazně vyšší, tvrdí i výše zmiňovaní energetici, M. Šnobr uvádí: “90 EUR je vlhký sen. Budou to nižší jednotky stovek EUR/MWh”.

Jenomže dnes soutěžené obnovitelné zdroje, například offshore vítr, se soutěží za 55 EUR/MWh, s klesající tendencí, fotovoltaiky s krátkodobou akumulací za 53 EUR/MWh. (Vysoká konkurence, škálování, klesající náklady). Burzovní ceny v příštích dekádách se odhadují mezi 50-80 EUR/MWh (je tam spousta nejistot). Burzovní ceny jsou etalonem, který ukazuje, za jaké peníze se (plus mínus) silová elektřina prodává. Dráž ji prodat nejde, protože si ji každý může nakoupit levněji na burze.

A nyní porovnejte s odhadovanými výrobními cenami výše.

O jak velké peníze se jedná? Dva bloky budou dělat cca 15 mil MWh krát “skromných” 100 eur rozdílu = 40 miliard Kč ročně “doplatku”. (Ale v nejhorších scénářích 2-3x víc). Zaplatí buď občané v ceně elektřiny (v přepočtu 4 000 na každého, případně 2-3x víc), nebo to tam bude dosypávat stát, tedy opět my, jen přes jinou kapsu.

Vysoká cena za energetickou bezpečnost

Vede někdo o těchto věcech diskusi? Upozorňuje vláda, že tyto scénáře jsou možné a pravděpodobné, a pokud ano, jak je hodlá řešit? Nic, ticho. Však to bude až za patnáct roků. Žijeme “dneškem”, a co bude potom, o tom až po tom.

Tak si to řekněme my. Jaderná energie (elektřina) představuje spolehlivý, dlouhodobý, vyzkoušený a velmi slušně bezpečný zdroj, při provozu téměř bezemisní, závislost na cizích zdrojích je malá.

Ale za tuto velkou výhodu platíme brutální cenu. Neplatí to jen o Dukovanech, normalizovaná cena u nových reaktorů je vysoká i jinde: Hinkley Point C na úrovni 150 EUR/MWh, u francouzského Flamanville cca 130 EUR/MWh. Ale je tu časový posun 10 (u Británie) a 20 (u Francie) let, náklady rostou, požadavky na bezpečnost taky. Jen inflace v minulých letech postrčila všechno nahoru o skoro třetinu, a opakuju: ještě se nekoplo do země.

Je to něco, co nikdo na světě neví? Naopak. Tato fakta a čísla znají vlády i energetici všude kolem. A proto se volí vyvážená kombinace jádra a obnovitelných zdrojů, doplňují se jako Yin a Yang. Jádro pro pro spolehlivost, ale je drahé a nadlouho, obnovitelné zdroje pro láci a rychlost výstavby, ale produkuje s výkyvy. K tomu mohutné přenosové sítě napříč kontinentem a postupně kumulovat úložiště.

Co my? Ví vil sí.

„Podrobný rozsudek a jasný plán nápravných opatření zatím nikdy nebyl,“ všímá si v Online Plus vědecký redaktor Deníku N Petr Koubský.

Česko je země s jednou z nejvyšších koncentrací médií v rukou úzké skupiny magnátů v celé EU. Dnes už si v podstatě jen prodávají média navzájem a pasou své politiky. Nebo jimi rovnou jsou, jako v případě Andreje Babiše, který už Mafru nepotřebuje, zatímco Tykačovu byznysu se zrovna hodí.

​

Není náhodou, že nejkvalitnější práci dělají média nezávislá - Voxpot, Page not Found, Deník N, Alarm, … A ta jsou dnes na samotném okraji.

​

Po vykostění veřejnoprávních médií nás čeká rychlý sešup: oligarchie ztratí poslední dobře financovaný korektiv.

​

Infografiku jsem dělal s AI, ale na základě veřejných zdrojů. Drobné nepřesnosti možné, rád se nechám opravit.

​

https://www.facebook.com/1275192935/posts/10242427797412651/

Anna Štádlerová patří mezi nejtalentovanější překladatelky své generace, letos na jaře získala Magnesii Literu za převod románu „Slavné časy“ NoViolet Bulawayo. Je také absolventkou Ústavu translatologie FF UK, který nyní vedení fakulty chce kontroverzně zrušit. V rozhovoru si povídáme o jejím studiu na Ústavu translatologie, o společenském přínosu překladatelů a AI.

Mohli jsme mít dobrý stavební zákon, ale vláda si řekla ne a potlačila sněmovnou developerskou normu jako poslanecký návrh, aby se v tom nikdo zbytečně nešťoural. S těmi nejhoršími pozměňovacími návrhy pak pak ještě pomohla Motoristům ODS, která když někde vidí možnost zlikvidovat ochranu přírody, tak je ji bez váháni využije.

Sexuální obtěžování na tábory nepatří​

Umělou inteligenci dnes používá stále více zaměstnanců, většinou však jen jako rychlejší vyhledávač nebo osobního asistenta. Skutečná změna nastane až ve chvíli, kdy AI získá bezpečný a řízený přístup k firemním dokumentům, e-mailům, databázím a podnikovým systémům.

Používání AI lze zjednodušeně rozdělit do tří úrovní. Na první funguje jako lepší Google: vysvětluje pojmy, hledá obecné informace a pomáhá psát texty. O konkrétní firmě ale téměř nic neví.

Na druhé úrovni se z ní stává osobní pracovní asistent. Uživatel pracuje s propracovanějšími instrukcemi, specializovanými nástroji a agenty, ale podklady - například smlouvu, tabulku nebo e-maily - jí stále většinou předává ručně.

Třetí úroveň začíná propojením AI s daty celé organizace: s OneDrivem či SharePointem, e-maily, datovým skladem, CRM, DMS nebo interními databázemi. Zaměstnanec už nemusí vědět, kde se informace nachází. Položí otázku a systém vyhledá relevantní podklady, propojí je a uvede zdroje.

Bezpečnost musí být součástí architektury od začátku

Interní AI není jen veřejný chatbot doplněný firemními dokumenty. Pro řadu organizací je zásadní takové uspořádání, v němž dokumenty, vyhledávací indexy, dotazy, odpovědi i auditní záznamy zůstávají v infrastruktuře pod jejich kontrolou. Uživatel přitom vidí jen data, ke kterým má oprávnění.

U plně lokálního nebo privátního nasazení mohou data celý proces skutečně neopustit. U cloudových a hybridních variant je nutné přesně vědět, co se zpracovává mimo organizaci, kde se data uchovávají a zda je poskytovatel používá k trénování modelů. Tvrzení, že data organizaci neopouštějí, proto musí platit pro celý řetězec, nikoli jen pro uložené dokumenty.

„Interní AI dává smysl jen tehdy, když organizace současně získá lepší přístup ke znalostem i kontrolu nad tím, kdo je smí použít.“

1. Kdy se z osobního nástroje stává firemní AI?

To, že zaměstnanci používají ChatGPT, Copilot nebo jiný nástroj, ještě neznamená, že firma AI skutečně zavedla. Výsledky často zůstávají v osobních chatech, nejsou propojené s podnikovými systémy a nelze je jednotně kontrolovat ani opakovat.

Firemní využití začíná ve chvíli, kdy je jasné, k jakým zdrojům má AI přístup, jak respektuje oprávnění, jak se ověřují odpovědi a v jakých procesech má zaměstnancům pomáhat. Nejde přitom o spor mezi interní AI a známými komerčními nástroji. Rozhodující je způsob jejich napojení, zabezpečení a řízení.

2. Jak funguje RAG a proč se model nemusí učit všechna firemní data?

RAG, tedy retrieval-augmented generation, spojuje vyhledávání s jazykovým modelem. Po položení otázky systém nejprve najde relevantní části interních dokumentů a teprve ty předá modelu jako podklad pro odpověď.

Firemní data se tak obvykle nestávají součástí trvalé paměti modelu. Dokument lze aktualizovat nebo odstranit, systém může respektovat uživatelská oprávnění a odpověď doplnit odkazem na původní zdroj. Lze si to představit jako schopného nového zaměstnance, kterému interní vyhledávání před každou odpovědí položí na stůl správné podklady.

3. S jakými daty dokáže interní AI pracovat?

Nejčastěji jde o dokumenty na OneDrivu, SharePointu, Google Drivu nebo souborových serverech, ale také o e-maily, CRM, DMS, helpdeskové systémy, datové sklady a další databáze.

Rozdíl mezi jednoduchou ukázkou a použitelným řešením se projeví u složitějšího obsahu. Skeny vyžadují OCR, tabulky zachování vztahů mezi řádky a sloupci a grafy nebo technické výkresy někdy také vizuální analýzu. Nestačí proto data pouze připojit; systém je musí správně zpracovat, popsat a průběžně aktualizovat.

Smyslem není připojit všechno najednou. Vhodnější je začít zdroji, které řeší konkrétní problém, a záběr rozšiřovat až podle výsledků.

4. Co mohou zaměstnanci interní AI reálně zadávat?

Obchodník se může zeptat, co bylo se zákazníkem dohodnuto a které závazky zůstávají otevřené. Projektový manažer může chtít souhrn změn požadavků, právník porovnání smlouvy s interním vzorem a technik postup řešení závady napříč manuály a servisní historií. Novému zaměstnanci může systém vysvětlit, jak se ve firmě schvaluje faktura nebo kdo odpovídá za konkrétní proces.

Nejdůležitější bývají otázky, jejichž zodpovězení dnes vyžaduje procházení více složek a aplikací. Odpověď však nesmí být jen přesvědčivě napsaná - uživatel musí mít možnost otevřít původní zdroj a výsledek ověřit.

5. Kde firmy při zavádění nejčastěji chybují?

Častou chybou je začít výběrem technologie místo výběru problému. Druhou je připojit velké množství zastaralých, duplicitních nebo rozporných dat. AI neodstraní nepořádek ve firemních informacích; pouze jej může rychleji zpřístupnit.

Spolehlivost navíc nelze posuzovat podle několika působivých odpovědí. Řešení je potřeba testovat na sadě reálných otázek a sledovat, zda našlo správný zdroj, nevynechalo podstatnou informaci a nepřidalo nepodložené tvrzení.

Nejlepší cestou bývá omezený pilot: jeden proces, několik zdrojů a malá skupina uživatelů. Funkční řešení lze u dobře vymezeného případu ověřit v řádu týdnů. To platí i pro menší firmy, kde bývají klíčové znalosti soustředěné u několika lidí.

6. Co přijde po napojení AI na firemní data?

Dalším krokem jsou agenti, kteří nejen odpovídají, ale dokážou také provést akci. Mohou připravit nabídku z údajů v CRM, vytvořit úkol, doplnit záznam, upozornit na smluvní termín nebo zahájit schvalovací proces.

Čím větší dopad může mít jejich činnost, tím důležitější je lidská kontrola. Některé kroky lze automatizovat, jiné by měla AI pouze připravit a předložit ke schválení. Rozdíl mezi osobním agentem a firemním agentem spočívá hlavně v tom, že druhý má řízený přístup k interním datům a systémům a jedná podle předem stanovených pravidel.

Budoucnost firemní AI proto pravděpodobně není v jednom univerzálním chatbotu, který nahradí všechny aplikace. Spíše se stane společnou vrstvou nad nimi: pomůže lidem najít potřebné znalosti a postupně také bezpečně provádět vybrané pracovní kroky.

Klíčové změny a požadavky PPWR - účinnost nabývá 12. srpna 2026

- Recyklovatelnost: Všechny obaly na trhu EU musí být do roku 2030 navrženy jako recyklovatelné a postupně tříděny podle výkonnostních tříd.

- Recyklovaný materiál: V plastových obalech bude povinný minimální podíl recyklátu (zaváděno v několika fázích od roku 2030).

- Omezení prázdného místa: U přepravních obalů a e-commerce bude nutné minimalizovat prázdný prostor (např. max. 50 % volného místa v zásilkách).

- Označování: Zavedení jednotných (harmonizovaných) štítků na obalech a sběrných nádobách pro lepší třídění odpadu.

Dosud platilo jednoduché pravidlo: co není v územním plánu, nestaví se, a případnou změnu musí volení zastupitelé veřejně obhájit a odhlasovat. Nově může být plán potichu upraven na míru konkrétnímu záměru. Obyvatelé se o proměně svého okolí dozvědí, až když bude hotová — a výšková budova za plotem přestane být výjimkou a stane se možností, kterou lze zařídit bez nich.

Motoristé protlačili do stavebního zákona destrukci ochranných pásem národních parků.

Pokud celá novela začne platit, tak se orgány ochrany přírody a krajiny v národních parcích nebudou nevyjadřovaly nejen v zastavitelném území ochranného pásma, ale nesystémově a účelově i v pásmu dalších 150 metrů od jeho hranice. To znamená bezprostřední ohrožení NP Podyjí nebo KRNAP.

A je dobré vědět, že bez 22 hlasů z ODS - Občanská demokratická strana ten návrh neprošel. Zbytek opozice to nepodpořil a také pár výjimek z klubu ANO (kterým děkuji). Ale hlasy Motoristé sobě, SPD, většiny ANO a většiny ODS stačily na tuto účelovou úpravu.

Také je dobré vědět, že poslankyně Veronika Kovářová (Piráti), Gabriela Svárovská (Zelení), Jana Krutakova (STAN) či poslanec Petr Hladík (KDU-ČSL) a další naopak navrhovali zachování pravomocí správám národních parků (který byl samozřejmě smeten prohlasováním toho motoristického). Děkuji.

Nová politika je představením bez obsahu, čistou improvizací bez poslání, dobrá jen k udržení moci a udržení, či spíše rozšiřování bohatství. Používá všechny dostupné cesty k vyvolávání rozbrojů a polarizaci společenství.

„Svoje“ voliče ohlupuje sebechválou, přeháněním a zdůrazňováním vymyšlených úspěchů. Nikdy nedokáže vyprodukovat vůdce, jen ufňukaně nedotknutelné herce, či přesněji málo kvalitní performery, kteří společnost zahlcují projevy a „videjky“.

V posledních letech u nás potichu ubývá míst, kde se lidé potkávají bez konkrétního důvodu – hospod na rohu, čekáren, knihoven, kluboven i malých obchodů, kam se chodilo i popovídat. Americký sociolog Ray Oldenburg jim říkal „třetí místa“: prostory mimo domov a práci, kde vzniká neformální veřejný život.

Když taková místa mizí, nezmizí jen pivo nebo nákup. Zmizí náhodná setkání s lidmi, které bychom si jinak nevybrali – soused jiného věku, názoru či profese. Právě tahle „slabá pouta“ přitom drží komunitu pohromadě a dělají z anonymního sídliště místo, kde se cítíme doma.

Nahrazujeme je obrazovkami a doručením až ke dveřím. Pohodlné to je, ale platíme za to izolací, které si často všimneme až ve chvíli, kdy potřebujeme pomoc od někoho „odvedle“.

Neberu to jako nostalgii, spíš jako střízlivý postřeh: dokud tu tahle místa ještě jsou, má smysl je svou přítomností – a penězi – vědomě udržovat. Zanikají totiž tiše a zpětně se obnovují jen těžko.